METZ - Up On Gravity Hill
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak tomuhle jsem už vlastně nevěřil. Po posledním propadu „Remagine“ jsem na AFTER FOREVER poněkud zanevřel. Občas jsem si poslechl starší alba, ale zpráva o vydání nového mě nijak nezaujala a pořídil jsem si jej jen tak ze zvyku. Na „Remagine“ kapela opustila svůj dřívější kompoziční přístup a sklouzla do přímočařejšího rockového písničkářství, proti čemuž bych nic neměl, kdyby album bylo zajímavé. Ale to aspoň pro mé uši nebylo a na další přídavek jsem se díval skrz prsty. Jenže jaká to byla chyba! Nevím, co se kapele přihodilo, či snad za to může nový produkční tým (i to je možné), ale nové album má něco, co poslední potřebovalo jako sůl – energii! Přátelé, takto nakopnuté album tahle parta ještě nevydala. Pryč jsou časy zasněného „Decipher“, předlouhých progresivně laděných kompozic „Invisible Circles“ i nevýrazných metalových písní „Remagine“. AFTER FOREVER se konečně do svých nástrojů pořádně opřeli. „After Forever“ má tu potřebnou jiskru, která kapelu (alespoň v mých očích) vrací zpět na scénu a do zorného pole zájmu.
Album sice začíná nevýraznou skladbou „Discord“, ovšem poté následuje půlhodinová salva parádního materiálu made in Holland. Kapela, jak už je jejím zvykem, silně využívá studiových aranží, nicméně už od minulého alba je hudba více postavená na kytarách, pompéznost je držena na uzdě, klávesista (v kapele je od minulého alba) disponuje poměrně širokým rejstříkem motivů a konečně nemám pocit, že by byl využit pouze pro tvorbu emotivního zvuku. Časté rytmické zvraty a melodické změny přispívají k různorodosti materiálu a celkové zajímavosti alba. Skutečný rozjezd desky je ve druhé skladbě „Evoke“, která zpočátku evokuje finské NIGHTWISH. Rozdíl je však patrný především ve zpěvu. Netajím se názorem, že Floor Jansen je lepší pěvkyně než Tarja (v době psaní recenze jsem žádný aktuální počin s novou zpěvačkou neměl), po technické stránce určitě jedna z nejlepších na metalové scéně. Nedrží se klenutého operního vokálu a má široký hlasový rozsah a hlavně na této novince se pouští do agresivnějšího projevu, který jí moc sluší. „Transitory“ je jedním z nejsilnějších a nejtvrdších momentů alba. Hutné kytarové rify a rychlé klávesové partie chvílemi připomínají starší TRAIL OF TEARS. V podobném duchu se nesou i skladby „Whitering Time“ a „De-energized“. Kapela ukazuje, že jí nejsou cizí ani extrémní hudební přístupy a zároveň je dokáže udržet jako součást celku. Uvolnění přichází v melodické „Energize Me“, která představuje přesně to, co minulému albu chybělo. Hitovka s chytlavým refrénem, střídmou studiovou aranží a nápaditým hudebním doprovodem. Nezbytná balada „Cry With A Smile“ sice do alba dobře zapadne, ale od ex-gothiců AFTER FOREVER to beru jako příliš snadný tah. Ještě bych zmínil skladbu „Envision“, která podobně jako „Energize Me“ disponuje zajímavým refrénem a stojí hlavně na síle hlasu zpěvačky. „Dreamflight“ je vzpomínka na dobu „Invisible Circles“, na delší kompozice a progresivně se ubírající kytarové a klávesové pasáže. Ke konci alba však už nahrávka ztrácí na energii a dvě balady jsou už jen výplní.
Nedá se říci, že by na „After Forever“ přišla kapela s něčím novým, spíš to, co dosud hrála a směr, který si minule vytyčila, až nyní dokázala zrealizovat v opravdu zajímavý a konzistentní materiál, v album, které je melodické, emotivní a zároveň je ostrou metalovou jízdou s vynikajícím zpěvem a nápaditými motivy. Dle mého názoru jde o nejlepší album, jaké kapela dosud vydala. Jen tak dál!
AFTER FOREVER se překonali a nahráli své dosud nejlepší album. Nejsem si jist, jestli něco lepšího někdy v budoucnu vydají, ale pro jistotu si trochu prostoru v hodnocení ponechám.
8 / 10
Floor Jansen
- zpěv
Sander Gommans
- kytara, zpěv
Bas Maas
- kytara
Joost van den Broek
- klávesy
Luuk van Gerven
- basa
Andre Borgman
- bicí
1. Discord
2. Evoke
3. Transitory
4. Energize Me
5. Equally Destructive
6. Whitering Time
7. De-energized
8. Cry with a Smile
9. Envision
10. Who I am
11. Dreamflight
12. Empty Memories
13. Lonely (bonus)
After Forever (2007)
Remagine (2005)
Invisible Circles (2004)
Exordium (mini-CD) (2003)
Decipher (2001)
Prison of Desire (2000)
Wings of Illusion (Demo) (1999)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 57:55
Produkce: Gordon Groothedde
Studio: Rooftop Studio, Studio Eternia
Velke prekvapeni, vzdy spise prumerna kapela se nacpala mezi extraligu...
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
To dojení vyschlého writer’s roomu je do nebe volající. Nových nápadů je pomálu, zato jsou rozmazané na dvojnásobek. Nekonečné plebiscity jsou ubíjející, nové hry vizuálně průměrné a když se to rozjede, přijde očekávatelný cliffhanger. Opouštím hru!
Tahle americká parta zní úplně jako revival starých JUDAS PRIEST, i ten vokál jako by patřil samotnému Halfordovi. Je to taková zasmrádlá mršina, ale překvapivě mě celkem bavilo si to poslechnout. Jestli do toho půjdu podruhé ale fakt nevím, spíše ne.
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.
Rumunský doom metal s hlasem tak hlubokým, že i basa je proti němu mandolína. O to výraznější je, když mu do duetu hraje flétna. Jde ovšem o kvalitní nahrávku, kapelník svého času bubnoval u SHAPE OF DESPAIR a lecčemu se tam přiučil.